Nemám na nic chuť, práce, party a prostě cokoliv co se týká života… Je to prý díky bolestem, které nyní prožívá (kdo čte deník, tak ví). Přemýšlel jsem jak bych se mohl nastartovat až jsem došel k závěru, že musím renovovat všechno co za mnou zatím vyrostlo.

Takže jsem začal s blogem, našel jsem nový, pěkný dizajn, updatoval wordpress, opravil pár bugů a… no, pomohlo mi to, protože jsem     se vrátil ke spoustu věcem, které jsem zahodil, nedodělal. Takže jsem během dneška dodělat tři weby, které mi leželi skoro rok ladem.

Nejvíce mě potěšilo, že jsem konečně našel odhodlání pokračovat ve tvorbě „travel“ portálu, který jsem začal dělat před více než rokem… Prakticky jsem neměl problémy, texty mi leží ladem na disku a všechno okolo mám již zařízené (monetizace etc.). Budu se snažit to popostrčit jako eshop, který je díky Tomášovi Venenymu skoro dodělán (již pár dní jsme se vydali společnou cestou partnerskou… (samozřejmě webovou).) 

Snad mě to dostane dál, konečně se dostat zpátky na vrchol, při kterém mě to bude stále bavit (rok zpátky to byl každý den radost). Občas přijde doba kdy prostě nebudu mít tu chuť, jenže momentálně jí nemám pořád…

Někdo mi vnutil myšlenku znovu „deníkovat“. Tak jsem si řekl, hele, to není špatnej nápad!

Takže jsem začal, hned dneska, „28. 7. 2010 – Jé, že bych ho zase obnovil?„, kdo chce pohlídnout do mého krásného, sexy života, plného násilí a prostě ku*** těžkého života, tak má možnost, než mě to zas přejde.

Více na denik.vaclavvyhnanek.cz.

Mám docela velký problém, už pár měsíc  se mrdám s jedním eshopem. Již jsem ho tu asi představoval. Jedná se o shopwear.cz. Problém se bohužel jako vždy objeví díky lidem, neschopným lidem. Pracovník a programátor.

Nikdy bych nečekal, že se tohle stane, nikdy… Pracovník se stále na něco vymlouvá a já mu to žeru. Dal jsem mu poslední šanci, programátorovi dávám asi další stou šanci.

Dělám dobře, špatně? Nejspíše špatně, já jsem člověk až moc „hodný“ abych někomu řekl konec… Chci to dokončit. Noví lidé se hledají těžko, hlavně programátoři. Tento programátor byl ještě před nedávnem poměrně spolehlivý, občasné prodlevy, přetrhnuté termíny, to bylo v pohodě… zvládl prakticky všechno. Jakmile se, ale dostalo na tuhle větší zakázku, tak „zkolaboval“, všechno pozdě a málem za svojí odvedenou práci dostal velké nic.

Pracovník je můj spolužák a velký kamarád, udělal jsem chybu, když jsem ho zaměstnal, už jsem někde slyšel, že své kamarády bys zaměstnávat neměl. Já to porušil a teď mu nedokážu říct KONEC. Naštěstí teď končí smlouva, a pokud nesplní ultimátum, tak už nebudu mít slitování.

Snad moje blogová přestávka skončila.

Řeknu vám, že když mi řekne někdo, že jsem workoholik, tak mě to naštve. Podle mě jím nejsem. Práce mě baví a poslední dobou jsem si dokázal udělat dvou týdenní volno. Běžná pracující vrstva to asi nepochopí a bude mě nazývat ne-člověkem, který trpí. Není tomu tak. Nebýt práce, nevím co bych dělal. Práce mě strašně baví a to je to to nejdůležitější.

Pokud je někde problém, nemyslí mi to, nestíhám, tak si řeknu, že vypnu a to doslova. Nemá cenu spěchat s prací, protože to bude mít naopak úplně opačný účinek. Nemám nic proti tomu, když se někdo zpozdí o týden, pokud to udělá dobře. Důležité je, aby se tomu člověku práce neznechutila.

Poslední dobou jsem měl čas přemýšlet kam dál. Vybrat si internetové podnikání nebo dělat doslova rukama. Jsem tvor podivný a od utíkám od internetu ke krumpáči. Je to druhá moje nejoblíbenější věc. Kopat, kopat, kopat… Lopata, hrábě, cihly. Původně, když jsem byl menší chtěl jsem být stavitelem. To se mi bohužel nevyplnilo. Asi je  to tak dobře.

Zvolil jsem práci s klávesnicí. Když jsem o tom přemýšlel napadlo mě spousty dalších věcí, projektů, byzů, které můžu spustit. Chce to jen z ničeho nic všechno zrušit a totálně přestat na business myslet. Někteří nemají sice takovou vůli, aby to dokázali, ale zkusit se to může. Odvezte počítač, notebook, někam hodně daleko. Klidně ho dejte kamarádovi ať ho před vámi schová.

Nelituji toho, ty dva týdny byly krásné, napadlo mě spoustu věcí, které lze realizovat. Dodali další energii a chuť do práce. Už jsem se těšil až to opět zapnu a začnu všechno realizovat. Uběhlo pár dní a už mám hotové skoro všechny dokumentace k projektům, zadání a už se začíná tvořit. Konečně mám maximální radost.

Řeším teď poměrně zásadní věc – stěhuji se. A s tím přichází další věci, které jsem si před „stěhováním“ neuvědomoval. A to je vybavenost bytu. Jako ajťák prakticky nic nepotřebuji, snad jen postel a elektroniku. Zajištěno, respektive již mám delší dobu koupeno – počítač, notebook, lcd televizi, tiskárnu, domácí kino, play station, digitální přijímač… To je asi vše na co si vzpomínám.

Ale problém je v tom, že musím taky žít. Napadá mě, že musím mít lednici, sporák, pračku? To je asi vše…

Takže hlásím problém. Jakou techniku & elektroniku bych si měl zařídit? Díky všem.

Než začne fotbálek Sparta – Střížkov, rozhodl jsem se sepsat krátké hlášení co mě vede k přesouvání svých účtů do jedné banky. Viz pokračování…

Delší dobu používám účet od mBank a nemůžu říci, že jsem nespokojen. Spokojen jsem, ale ne tolik jak bych si představoval. Banka zadarmo, ano, na to letí každý… ale nenabízí prakticky žádné přídavné služby. Nejeden problém mi předělává problémy platit bankovním převodem do zahraničí, kde musím objednávat zboží. Spárovat účet třeba se shopem taky není těžké, ale od mBank nic nedostanete… hotové řešení je vždy lepší než, když si to musíte dodělávat -> další finance navíc.

Nevidím tam žádné výhody, krom, že je zdarma. Je mi to jedno, klidně si zaplatím pár tisíc ročně za dobré bankovní služby, třeba od GE, kde mám účet už 4 roky a nic než chválit nemůžu. Jedná se, ale o studentský účet, a tak  nebyl pro moje první podnikání vhodný, proto jsem zvolil zblbnutý reklamou, mBank. Pod GE jsem si ještě nedávno zřídil „spořící účet“, kam se snažím polovinu z každé vydělané koruny, střádat peníze na horší časy a na nějaký luxus, který si dopřávám „jen“ jednou do roka.

Ale pokračujeme… I přesto, že GE byla pro mě jednička, snažil jsem se to přejít a rozhodnout se mezi Raifkou a FIO. První jmenovaná není špatná, ale potom co mi pár „šéfíků“ řeklo kolik tam musí platit, rozhodl jsem se i hned pokračovat v pátrání, v čem bude asi nejlepší. FIO mi rozmluvili vlastníci účtu s tvrzením, že někdy se prostě platba zadrhne a může trvat několik dní (oproti předepsaným zákonům) a to, že spolupracuje s ČSOB nejen na úrovni zahraničních transakcí, mě odradilo úplně.

Nakonec to dopadlo tak, že jsem přesunul svůj podnikající účet pod  GE, kde teď svítí s dalšíma dvěma účty pod jedním internetovým bankovnictvím. Vybral jsem si „Genius Active“, se kterým prakticky nic neplatím. Původně jsem chtěl „Gold“, ale pětistovka měsíčně mě odradila. Přeci jen nemám ještě obrat půl milionu měsíčně.

A tak jsem zvědavý, se studentským a spořením zatím nebyly problémy…  mBank k červnu skončí.

Tak co, jaký byste vybrali vy?

Docela jsem si za poslední týden uvědomil, že schování se před sockami nemá smysl, přijdu o své IT friends, které jsem ještě osobně nepoznal, ale chystám nějaké posezení.

Celé je to blbost se schovávat, pokusím se jen omezit svojí působnost na mesenžerech a sociálních sítích. Tam jsem až moc aktivní. Předchozí článek jsem psal pod návalem emocí, a tak třeba to, že když mě někdo pochválí, tak samozřejmě mě tím i potěší.

Takže vše beru zpět, jsem tu s vámi a nikam nebudu odcházat. Budu se dál dělit o svoje know-how, ale trošku to omezím. Přeci jen jsem to občas přeháněl.

V posledních dnech se toho opravdu spousty odehrálo, a hlavně to, že od 1. dubna mám svého vlastního zaměstnance, který mi  spravuje jeden eshop, který by měl vyjít na svět za dva týdny… sám už to moc nezvládám a chci se dát zpátky na cestu minisite.

Docela se poslední dobou daří, nemůžu si stěžovat. A zmrdíčci mi můžou políbit prdel. Howgh.

Sice mě Maigi předběhl, ale já už o tom na Facebooku psal dříve. Nemám zájem, aby mi závistiví čůráčci házeli klacky pod nohy. Od zablokování adsense po nahlášení na ČOI, či destrukce a nemilé emaily.

Přesně tohle mě poslední dobou potkává. Za ty tři-čtyři roky co na internetu působím mě mělo prakticky všichni rádi. Jak se člověk ke mně choval slušně, nebyl problém se s ním bavit jako rovný s rovným. Nemám problém se bavit s bezdomovcem, nedělám rozdíly jestli daný člověk vydělává 5 tisíc měsíčně, nebo milion korun.  Bavím se s každým. Jen idiot může dělat rozdíly, člověk co to nemá v hlavě v pořádku a cítí se méněcenný.

Rozhodl jsem se tedy skončit s blogováním, facebookováním, twitterováním a působením na diskuzích. Od příštího měsíce přepínám do stavu „invisible“. IT friends na Facebooku, které neznám si vymažu, a nechám si jen ty co opravdu, osobně znám. Twitterovat a blogovat radši přestanu i hned.  Na facebooku mě budou moci číst jen přátelé, nikdo více.

Možná se vám to zdá primitivní, schizofrenní a dalších XX možností.  Chtěl jsem to udělat již dříve, nijak nepociťuji zvednuté EGO a na internetu si prakticky rád vydělávám. Bohužel internet je až moc anonymní, a tak není možnost zmrdíky vypátrat a rozbít jim pořádně šutrem hubu.

Bude to znít hrozivě, ale můj výstup nahoru dost rychle zarazili právě závistivé mrdky, které mi hází poslední půl rok klády pod nohy. Ačkoli tím asi nic nezměním a bude to stále pokračovat, nebudu se o tom bavit veřejně.  Bude to tak lepší, nijak mě netěší, když po internetu kolují fámy, že vše dělám na černo a ani ty daně neplatím. Ujistím vás, že všechno dělám legálně.

A poslední veřejná věta? Snad se vzpamatuji a někdy se zas vrátím. Momentálně budu vše dělat proto, aby mé projekty rostly bez zbytečných klacků.

Dal jsem si toho dost poslední dobou… i předsevzetí, že budu psát více na blog. Bohužel jak čas plyne, je to měsíc od měsíce horší. Nejen, že jsem se dostal do menších finančních průserů, ale ani obchodům se nedaří. TominGo se mi nepodařilo zatím spustit a nejspíše ho ani spouštět už nebudu…

Tak jsem si pěkně postěžoval, situace je poslední dobou dost vážná. Proto jsem si řekl, že musím pořádně zamakat. Honzík měl asi pravdu, že špatně investuji a dělám něco co mi zbytečně bere čas.  Asi je to tak. Proto budu dělat jen to co mě baví…

Rozhodl jsem se jít Honzovo cestou, investovat do výdělečných webů, tvořit MFA (affil i adsense) a provozovat shopy na 120%. Dělal jsem přesně opak, všechno jsem dělal na polovinu výkonu a flákal to. Produktivita po vejletu klesla šlo všechno do háje. Naštěstí jsem se včas probudil.

Na Lonsdaleshop.cz momentálně dělám inveturu cca 500 produktů a aktualizuji zboží. Přiznám se, že jsem to v životě nedělal, neměl jsem o to zájem. Řekl jsem si, že tohle bych měl dělat každý měsíc, pak to vypadá tak, že polovina objednávek je špatných protože díky mé neschopnosti u dodavatele, či skladem nejsou. Očekávám, že mi to bude trvat maximálně týden.

Poté druhý eshop Ičajovna.cz, který je v katastrofálním stavu. Taky díky mé lenosti, před zakoupením byl naprosto v pořádku. Nyní je v dost špatném stavu a moje liknavost odesílání zboží způsobila asi 50% nepřevzatých objednávek. A nyní je objednávek opravdu hodně málo… Takže hned jak udělám jeden, vrhnu se na další.

Budu muset každý měsíc zboží projíždět a kontrolovat. Naštěstí jsou administrace user-friendly, takže kontrola zabere měsíčně maximálně den.  Takže to není zas tak problém, spíš můj problém nezájem řešit problémy.

Matně si vzpomínám na první dny na letním festivalu O2 Sázava Fest… Trvalo to od 30. července do 4. srpna. Každý den panovali 30° horka. Dny začínali po třetí hodině odpolední. A v noci se jelo, a pořádně.

Ačkoli jsem byly jen tři (Honzíík, kamarád a já) bylo to stejně bezva. Krom teda zdemolovaného stanu za pár tisíc v alkoholovém opojení ve 4 hodiny odpoledne! No, svedl bych to na blbý sluníčko, to totiž dávalo takový rány, že po dvouch pivech byl člověk na mol. Hlavně díky rychlosti chlastání. Byla žízeň, bohužel pivko mělo opačný účinek, dehydrataci (novinka).

S Honzou jsme pokecali o shopech, a prostě o tom podnikání, které nás živý. A pak jen pili, pili a pili… Prožili pár nádherných dnů…

Sice to není ani rok, ale pořád na to rád vzpomínám. Tento rok hodlám jet znovu, a hlavně ve větším počtu. Na Sázavě hlavně není tolik feťáků jako na jiných fesťácích díky vyšší ceně a kontrolám celní a státní policie.

Ach ta nostalgie…