Před třemi dny to byl přesně rok kdy jsem s vámi, napsal jsem sice „jen“ 80 článků, ale myslím si, že se to nemá přehánět. Zajímavostí je, že za tu dobu mě navštívilo přes 15 tisíc návštěvníků a připadlo 400 komentářů. Ani se to nezdá.

Slibuji, že se budu zlepšovat a krmit Vaší RSS čtečku zajímavostmi. Bohužel občas mi do toho skočí nějaký větší problém a blog je hned měsíc bez článku. Když si pročítám své starší články, nemyslím na tomto blogu, ale na svých starších, brečím smíchy. Ten pokrok jde vidět. Díky blogu si můžu říct, že maturita by pro mě neměla být problém. Před pár lety jsem ani nevěděl, že mezi mně a mě je rozdíl. Už jen vypilovat shodu přísudku s podmětem…

Poslední dobou jsme chytil psacího ducha. Občas něco publikuji na Jirkův magazín Objevit.cz.  Vždycky jsem si přál umět psát delší články, zjistil jsem, že když píšete o něčem co vás zajímá, tak to jde lehce a spíše se musíte brzdit, aby to vůbec někdo četl.

Díky za všechno, za všechny komentující, čtenáře a vůbec… je mi s vámi dobře a budu v tom rád pokračovat. A pravopisní fašisti, ať mě radši nečtou, nerad si to po sobě poslední dobou kontroluji. Spoléhám jen na to, že mě opera opraví.

… je to už fakt trapný jak ty blogy pořád měním, ale rozhodl jsem se nechat si pouze jeden a to ten osobně internetový. Myslím si, že jeden je lepší než dve. Budu se snažit psát více než doposud, jelikož byl unobene okrajově zaměřený, nebylo tam tolik článků. Budu se to snažit změnit, a být aktivnější (když nebudu v lihu).

Držte palce, tohle opravdu rušit už nehodlám. Pokud by měl někdo zájem přečíst si starší články, tak je určitě najdete v Google Cache. Případně je rád pošlu emailem.

Tak jsem se rozhodl, že si otevřu vlastní blog, osobní. UnoBene samozřejmě bude zachováno a i na něj psáno, nechtěl jsem tam plyvat věci z osobního života.

Takže začínáme, doufám, že  se to chytne a někdo mě bude číst. -)